Rambo - psí příběh

5. října 2008 v 12:02 | MirQa |  Psí příběhy, povídky, básničky
Je na čase, abych vzal vše do svých tlapek! Teprve nedávno jsem objevil Zvířetník a docela dobře jsem si početl. Zjistil jsem, že až na pár článků s jezevčíky, je tu hodně dáván prostor psím XXL rasám. A to se musí změnit!
Jmenuji se Rambo. Jsem Yorskhirský teriér a narodil jsem se 10. srpna 2006 v Kladně. Rozhodl jsem se nadrápat svoje psí paměti. Myslím, že JÁ i MOJE rasa si to zasloužíme! Už moji předkové, pocházející z Británie, se pyšnili úctyhodnými činnostmi a zásluhami. Můj taťka je holandský šampión s PéPé, jak se říká. Je malinký, což je u Yorků předností. Obdivuji ho. Je tak mrštný, čilý a hravý... A hlavně! - výkonný. Jen co mu podlehla moje matka, začal pracovat na její kamarádce a kolemjdoucích lýtkách svých pánečků. V tomhle budu po něm, cítím to v chlupech!
Modráčková - Rambo válečník
Maminka je mírná a klidná fenka. Řekl bych, že je do jisté míry smířená se svým osudem. Táta jí dává pořádně zabrat, ale ona k němu pokorně vzhlíží, naučila se odpouštět mu jeho nevěry a tolerovat mu nějakou tu granuli navíc. Musím říct, že v tomhle se chová rozumně. Šampión je přece předurčen k tomu, aby plodil úžasně krásné, milé a silné jedince…no, jako jsem třeba JÁ.
Seznámení
Dnes byl docela klidný den, až na to, že přijela nějaká rodinka mě vočumovat. Velká červenovlasá ženská s malou devítiletou fenkou, totiž holkou, nebo jak se tomu říká u lidí, si mě a mého bráchu hned vzaly na klín. Okamžitě začaly obě šišlat. Starší mluvila víc s mojí chovatelkou, zatímco ta malá si nás NAŠTĚSTÍ odnesla na trávu. Bráchovi se zase nechtělo, on je takový pecivál, zato já jsem konečně mohl popustit uzdu své fantazii a močovému měchýři-:))
Ani jsem moc nevnímal, jestli si moje budoucí panička a pak i páneček (který dorazil o chvíli později) s mou současnou chovatelkou plácli, protože jsem zrovna pracoval na ochutnávce nohavic, což jsem si vytýčil za své životní poslání. Když výprava odjela, tak mě zase strčili domů "že abych něco nechyt´". To je nuda!
Večer jsem si vzpomněl na to, co mi šeptala do ucha ta malá holka: "Pejsku, já jsem si tě tolik přála". Ještě sice tomu nerozumím, ale instinkt mi velel zachumlat se ještě víc do mámina kožíšku.
Sbohem!
Od rána cítím, že chovatelka se se mnou mazlí víc než jindy. Je mi to dost podezřelé, ale netvrdím, že nemilé. Pak jsem to pochopil! Přijeli si pro mě! Vzhledem k mým krátkým nožkám se mi ale nepodařilo utéct k mámě. Tátu jsem zahlédl, když honil po zahradě Akitu. Jako vždy já i máma jsme mu byli ukradení. Potlačil jsem slzu a nechal se vzít od své nové paničky na ruku. Projíždíme Kladnem a mě zmáhá horko. Původně jsem měl v plánu vyzvracet se jim na oblečení, ale vypadají celkem sympaticky, tak jsem si to rozmyslel. Navíc jsou kupodivu vyplašenější než já. Doufám, že je nakonec nebudu muset ještě uklidňovat! Chtěli štěně, tak ať se starají.
Páneček navrhl, že zastavíme u benzínky a panička mi skočila koupit vodu v láhvi. Hmm, začínají se mi zamlouvat. Pěkně jsem se vyvenčil a hltal blahodárnou tekutinu rovnou z dlaně. Ve stínu kralupské benzínky bylo příjemně, ale museli jsme pokračovat dál. Snad mě neodvezou do nějakého zapadákova, to by se mi nelíbilo. Jsem hodně společenský a inteligentní pes a hodil bych se do nějaké honosné vily, nejlépe prezidentské a samozřejmě v hlavním městě. Tak jsem na to zvědavý.
Zastavili jsme u proseckého OBI. Můj mozek vyprodukoval první náznaky nedůvěry. Sice hlavní město (jsem spokojen), ale šli mi teprve koupit pelíšek! No, tak to néééé! Čekal jsem uvítací řeč, červený koberec a bůvolí kostičku. A já si nakonec, sakra, ještě nebudu mít kam lehnout! To to pěkně začíná.
Tak to je pro dnešek všechno.
Váš Rambo
Modráčková - Rambo doma
/* */


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama