Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)

4. října 2008 v 19:44 | MirQa |  plemena psů
POUŽITÍ: věrný a spolehlivý, společenský a domácí pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina I - ovčáčtí psi a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů)
Sekce I - ovčáčtí a pastevečtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více než 20 let starší, než československý vlčák. První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Za vznikem tohoto plemene stál velký milovník přírody pan Leendert Saarloos (16.11.1884 - 13.1.1969). Objel mnoho cizích zemí jako lodní kuchař, hluchota udělala přítrž jeho tuláckému životu. V Dordrechtu se živil jako obchodník, ale více se věnoval různým zvířatům, která choval ve svém domě. Nejraději měl psy. Byl přesvědčen, že domácí pes v průběhu domestikace zdegeneroval a chtěl vyšlechtit "přírodního" psa. Zkřížil psa německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild), jehož předci sloužili v první světové válce, s vlčicí Fleur, kterou koupil v ZOO Blijdorp v Rotterdamu. Fleuřina "rodina" evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod, proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména. První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil ve druhé polovině 30. let. štěňata ve věku 2 týdnů, chov. Minna Vuolle ze Švýcarska Mnoho štěňat mu uhynulo na psinku, protože Saarloos chtěl chovat naprosto zdravé psy "bez civilizačních chorob" a bránil se očkování svých psů. Jeho víra, že infekční choroby, které se ve velké míře u psů objevují, nemohou napadnout vlčáky, začala být nahlodávána, když jeho první vlčice Fleur zemřela na virové onemocnění. Všechny následující matky - vlčice pojmenovával Saarloos opět "Fleur" a kolem počtu vlků v tomto plemeni není tedy jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 - 6 vlčicích. Saarloos nikdy nekladl důraz na exteriér, jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byl charakter a zdraví psů. I přesto byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé přátele úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, kteří se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem. Jako poradce v chovu "evropského vlčáka" mu stál po boku genetik Dr.L. Hagedoorn. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a záchranářské vodní psy, avšak bez větších úspěchů. Když jeho žena, která ho ve všech pokusech podporovala, oslepla, Saarloos vychoval jednoho svého psa jako slepeckého. Zřejmě se pes dobře hodil pro daný účel a to mu dalo naději, že se plemeno na tuto činnost hodí. Iris ve věku 8 týdnů s dcerkou paní Soukupové Zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů. Někteří byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Ale časem se ukázalo, že psi pro své opatrné a plaché chování nejsou pro roli slepeckých psů vůbec vhodní. Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem "van de Kilstroom" s velkými problémy vedla tehdy jeho teprve 17ti letá dcera Marijke se svojí matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách u přátel a nadšenců těchto psů. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta. Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času...... Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene a především díky nim byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy (1975) a na počest svého tvůrce byli "evropští vlčáci" přejmenováni na Saarloosovi vlčáky.
Chování / charakter (povaha): Živý, energií oplývající pes s hrdým a samostatným charakterem. Je poslušný ze své svobodné vůle, nejde o otrockou poslušnost. Ke svému majiteli je velice pevně a spolehlivě vázán. K cizím se chová rezervovaně a poněkud nedůvěřivě. Jejich rezervovanost a vlčí odstup v neznámých situacích je pro Saarloosy typická plemenná vlastnost. Pokud se cizí člověk přiblíží k Saarloosovi, měl by uznat toto jejich chování, zdrženlivost a plachost, vlastnost dědičně nesenou. Vynucený kontakt s cizí osobou může vést k tomu, že plachost, úprk - převládne. Při znemožnění útěku Saarloos vypadá znepokojeně, nikdy není agresivní.
Zvláštní nároky: Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku! Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne! K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček je to pravé. Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Tak jako všechno v jejich životě, i jízdu autem je nutné spojit s něčím příjemným. Pokud budete jezdit jen k "veterináři" již po třetí svého psa do auta nedostanete. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože svého pána nade vše milují jsou velmi samostatní. Podobně jako u československého vlčáka je zapotřebí štěně dokonale a včas socializovat. Období mezi 3 a 16 týdnem jejich života je velmi důležité. V tomto období je nezbytně nutné, aby štěňata byla brána do ruky co největším počtem osob a všechny zážitky a podněty byly pozitivní. Úloha kvality výchovy během prvních týdnů a i celého prvního roku života saarloosova vlčáka je velmi důležitá a zanedbaná socializace se nikdy již nedožene. Je třeba však vědět, že i sebelepší socializace vrozené vzorce chování nezmění.

Sourozenci Iris - vrh C ch.stanice - Wolfsirius

Celkový vzhled: Silný, vlku podobný pes. Psi měří 65 - 75 cm, feny 60 - 70 cm. Ačkoliv oválné kosti jsou silné, nesmí být hrubé. Saarloosův vlčák je harmonický, nohy jsou dlouhé bez dojmu "dlouhonohého psa" Na první pohled je patrný rozdíl mezi psem a fenou. Saarloosův vlčák budí dojem čilého, obezřetného a milujícího psa s rezervovaným postojem k neznámým lidem a prostředí. Toto nejsou projevy bojácnosti. Jednou z význačných vlastností Saarloose je samostatnost.
Proporce: Delší než vyšší. Horní čelist a lebka jsou v poměru 1:1.
Hlava: Musí budit dojem vlčího vzhledu a její velikost musí být v souladu s tělem. Lebka je široká a rovná s mírným zakřivením mezi ušima. Směrem k očím má klínovitý tvar. Strany hlavy jsou rovné bez výstupků. Týl nesmí být výrazný. Stop je mírný, tlama silná, dobře utvářená. Vzdálenost od nosu ke stopu je téměř shodná se vzdáleností od týla ke stopu. Nos je široký apevný, pigmentovaný podle zbarvení srsti - černý nebo játrový. Pysky uzavřené a neodstávající. Saarloos má kompletní silný chrup, nůžkový skus.
Oči: Středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé, upřednostňuje se žlutá barva. Mají ostražitý výraz a současně rezervovaný. Šikmo uložené, nesmí být vypoulené a kulaté, dobře přiléhající víčka. Výraz je pozorný, pravděpodobně zdrženlivý, ale ne znepokojený. Oči jsou charakteristickým znakem plemene, zvýrazňují vlčí vzhled. Tento dojem budí pouze světlé oči. Na barvě, tvaru a správném posazení očí v lebce velice záleží. U starších zvířat mohou oči tmavnout, ale dědictví by mělo být zachováno. Hnědé oči jsou méně žádoucí. Oční důlek přechází plynule v lebku. Výrazné oční důlky, nadočnicové oblouky a výrazný stop jsou nežádoucí.
Uši: Vztyčené, středně velké, ukončené nevýraznou špičkou. Masité, trojúhelníkovité s oblým hrotem (špičkou), uvnitř dobře osrstěné, nepatrně skloněné. Měli by začínat ve výšce očí. Jsou velice pohyblivé a vyjadřující povahu a emoce psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté a vysoko nasazené. Široce nasazené uši kazí typický vzhled a jsou proto méně žádoucí.
Krk: Suchý, dobře osvalený, plynule přecházející v plece. Bývá osrstěn bohatým límcem, zvláště v zimní srsti. Volná kůže (lalok) je minimální. Saarloos se vyznačuje téměř horizontální linií hlavy a krku při volném klusu.
Tělo: Mírně delší než výška psa (měřená v kohoutku).
Hřbet: Rovný, silný, bedra silná dobře osvalená ne příliš úzká, mírně spáditá. Hrudník ohraničen dobře klenutými žebry, nedosahuje pod lokty.
Hruď: Plynulá linie hrudníku většinou nedosahuje pod lokty. Mírně rozšířený. Příliš masivní hrudník není žádoucí, kazí typickou vlčí siluetu.
Ocas: Je nasazen hluboce, v klidu nesen ve tvaru šavle nevykazující příliš pohybu. Při vzrušení a dominantním postavení může být nesen vzhůru.
Lopatka: Dlouhá, šikmo uložená, dobře přiléhající.
Přední končetiny: Dobře úhlené, rovné, pružné nadprstí. Mírně vybočený postoj tlap je povolen.
Zadní končetiny: Normálně úhlené, silné a svalnaté. Mohou mít mírný kravský postoj.
Tlapy: Oválné, uzavřené, mírně klenuté prsty, pevný pružný polštářek.
Pohyb: Typický vytrvalý klusák, může v konstantní rychlosti pohodlně překonat dlouhé vzdálenosti. Pohyb je lehký, uvolněný, pružný. Pohyb je velmi typický, připomíná vlka. Správný pohyb je silně závislý na různých detailech stavby těla, především správném zaúhlení. Ve volném klusu nese Saarloos hlavu a krk téměř horizontálně, čímž se spolu s polohou očí a klínovitou hlavou Saarloos vyznačuje. Typický vytrvalý klus se nevyznačuje přílišným krokováním, jelikož to ničí dojem plynulého pohybu.
Srst: Letní a zimní srst je odlišná. V zimní převládá hustá vlnovitá podsada, společně s pesíky hustě pokrývá celé tělo. Typický je zřetelný límec kolem krku. Letní srst pokrývá celé tělo. Rozdíly teplot na podzim a v zimně silně ovlivňují vývoj podsady. Je nezbytné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní strany stehen a varlata.
Zbarvení:
- vlkošedá ve všech odstínech - wolfsgrey -
- hnědá ve všech odstínech - aqutibrown - které se říká " bos" či "forest" (lesní hnědá)
- světle krémová až po čistě bílou
Vlkošedá a bílá zvířata mají černě zbarvený nos, víčka, pysky. Drápy mohou, ale nemusí být černé. Hnědá a krémová zvířata mají zpravidla nos, pysky, víčka a drápy barvy játrové. Šedí i hnědí Saarloosové mají tmavé dolní části končetin. Maska musí být zřetelná. Bíle zbarvení vlčáci jsou velkou vzácností a prakticky se již nerodí. Nositeli genů pro bílou barvu (neplést s albinotismem, kde pigment zcela chybí) byli staří němečtí ovčáci, použití při šlechtění tohoto plemene (dnes má patronát nad bílými ovčáky, ze kterých se postupem doby vytvořilo samostatné plemeno Švýcarsko - bílý švýcarský ovčák, v nedávné době bylo známo pod názvem americko - kanadský bílý ovčák.)
Výška a váha: Kohoutková výška kolísá u psů od 65 cm do 75 cm, u fen od 60 cm do 70 cm.
Mírně přerostlá výška je povolena.
Vady: Na každou odlišnost od standardu se pohlíží jako na vadu, jejíž závažnost závisí na stupni projevu.
Hlava:
- příliš kulaté a vystouplé oči
- příliš velký oční důlek, stejně jako nadočnicové oblouky narušující plynulou linii lebky, často souvisí s přílišným stopem a příliš kulatýma očima
- vysoko nasazené nebo špičaté uši
- rozvěšené uši
Tělo:
- příliš hluboké, příliš krátké
Ocas:
- prstencovitě stočený
- ocas nesený nad hřbetem
Srst:
- příliš světlá intenzita barvy srsti
- výskyt černého sedla
Vylučující vady:
- jiná než povolená barva srsti
Další:
- příliš hrubá stavba kostí
- jakákoliv forma agresivity
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
/* */


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama